Ztracená sestra Boba, která ho po třiceti letech přijela navštívit a našla u něj útočiště. Čas ukáže, jestli mezi nimi dojde k nápravě starých křivd a zakopají válečnou sekeru.

Rýpavá seniorka s břitkým humorem, která žije v jednom domě se svou dcerou Juditou a její rodinou. Před několika měsíci přiznala, že Judita je nemanželská, a tak cítí povinnost najít jejího biologického otce a svou lásku z mládí a uvést věci do pořádku.

Je jí 80let, narodila se hned po válce a dostala oportunisticky rusofilní jméno Naděžda. A tak svého prvního syna protestně pojmenovala Adolf (podle Borna nebo Hoffmeistera) a druhého pro vyvážení Boris (podle Pasternaka). Naděžda nemohla studovat (politicky problematická, zámožná rodina), byť je velmi inteligentní, živila se jako laborantka, než po roce 1989 restituovala dům v Bydžově. Je sarkastická pokroková, umí to s moderními technologiemi. Je stále šik, chodí tajně na botox a přeje si, aby jí to v rakvi slušelo. Má plán, až jednou bude mít demenci, spolehne se zcela na umělou inteligenci. Společně s Waldemarem Sojkou, Rudou Nekudou a s Anežkou Veverkovou založí PoBr - Pohřební bratrstvo. Naděžda je jeho hybatelkou. Filozofie Pobru: Mít hezké smysluplné stáří a “neskončit jako okurka”, ležák odkázaný na pomoc blízkých.